www.pravonadetstvi.cz

Marcel

Představíš se nám, Marceli, ve zkratce?

Bydleli jsme s bratrem a matkou v Praze. Pak matka odjela do lázní a chvíli se o nás staral otčím. Fyzicky nás trestal, především mého bratra. Učitelé si všimli pohmožděnin na bratrově těle a zavolali sociální pracovnici, která nás odvezla do dětského domova v Olomouckém kraji. To mi bylo šest. Dnes už v domově nebydlím, byl jsem tam 16 let. Hned po ukončení studia jsem začal pracovat v továrně. Dnes žiju v Anglii, kde mi je nejlíp.

Říkal jsi mi, že jste bydleli s mámou a s otčímem. Víš, kde byl tvůj pravý táta?

Svého pravého tátu jsem nikdy nepoznal. Až v domově jsem se dozvěděl, kde vlastně bydlel. Celou dobu jen pár kilometrů od nás, přitom za námi nikdy nepřijel. Celé dětství jsem nevěděl, kdo to je, a teď už mě to nezajímá.

Říkal jsi, že se máma o tom všem dozvěděla, až když jste byli v dětském domově. Váš přesun musel být tedy strašně rychlý. Jak se to všechno událo?

Nějaká učitelka ze školy to oznámila a pro mě a mého bratra si přijela sociálka. Nejdříve nás odvezli do nemocnice, kde jsme byli na nějakém pozorování. Přibližně po dvou týdnech si pro nás

přijeli a odvezli nás do dětského domova. Pamatuji si, že jsme oba s bratrem brečeli asi další dva dny po příjezdu. Možná ten přesun byl strašně rychlý, mně to ale připadlo jako věčnost.

Vy jste byli v nemocnici dva týdny na pozorování? To jste na tom museli být zle.

Měli jsme všude po těle odřeniny a byli jsme dost zakřiknutí. Na mě to asi moc následků nezanechalo, ale myslím, že na bratrovi ano. Dodnes moc nevěří lidem, je vznětlivý, když si z něj někdo dělá legraci. Našlo by se toho více.

Co bylo s vaší mámou?

Asi rok poté, co se to stalo, si pro nás matka přijela a vzala nás na procházku. Setkali jsme se s otčímem znovu a on nám dával nějaké hračky. Pamatuji si, že se bratr hrozně rozbrečel, když ho viděl, a matce došlo, že si asi nevymýšlíme.

Proč si vás máma nezvala zpět do vlastní péče?

Neměli jsme kam jít, od té doby matka bydlela na různých ubytovnách. Stále si žádala o státní ubytování, ale žádné nedostala. Neměli bychom kde bydlet.

Dočíst příběh